Vyrůstala jsem v křesťanské rodině, takže jsem uvěřila poměrně brzy :). Během studia na střední jsem cítila, že bych měla jít po maturitě na biblickou do Kolína. Zprvu se mi nechtělo, ale pak jsem šla. A nikdy jsem nelitovala. Bůh tam hodně měnil můj pohled na misii (skrze vyučování předmětů o misii, například).

Na začátku druháku jsem se začala usilovně modlit, abych věděla, co dělat potom (kterou vysokou studovat?). Asi kolem října, listopadu jsem během jedněch modliteb v hodině řekla Bohu, že si mě může použít na misii. Nevím, proč jsem to řekla a taky jsem doufala, že to třeba nebude daleko – západní Čechy by byly až až. Asi po měsíci jsem jednou brouzdala po internetu a narazila jsem na seznam 50 zemí, ve kterých jsou křesťané nejvíce pronásledováni. A tam, téměř v čele žebříčku, jsem narazila na zemi, která mi už téměř od dětství určitým způsobem ležela na srdci.

Já jsem se za tuto zemi modlila kdysi dávno (mohlo mi být tak 12, 13 let) – protože jsem si přečetla, že tam je 100% muslimů. Samozřejmě, že tohle „úsilí“ velmi rychle sláblo, ale vždycky jsem si všímala, když jsem o nich něco někde zahlédla. A teď, potom, co jsem ten seznam viděla na internetu, mi to nedávalo klid – pořád to ve mně bylo. Potom jsem dostala trošku strach, protože to podobně začalo s povoláním na biblickou a taky tu byl můj misijní slib... Mně se vůbec nikam nechtělo! Je to skoro na opačné straně zeměkoule, je to ostrovní stát (já vodu nemusím – když jí je kolem mě tolik) a cestuji velmi velmi nerada. Abych to zkrátila – řekla jsem si, že za zkoušku člověk nic nedá, a pokud je to Boží cesta, bude to ok, pokud ne, Bůh má dost moci na to, aby mi řekl stop.

Tím se ovšem nevyřešilo moje dilema s tím, co po škole. Nakonec jsme ale přišli na nápad, že bych se na misii mohla připravovat někde na nějaké misijní škole v zahraničí. A jelikož má církev dobré vztahy s finskou církví a jejich misijní organizací FIDA, poslala jsem přihlášku tam, a byla jsem přijata.)

A teď tedy studuji misijní program v letniční biblické škole Iso Kirja ve Finsku v městečku Keuruu. V květnu skončím a zatím nemám nejmenší ponětí, co budu dělat potom... :)

Rachel

Ke stažení: aktuální info - duben 2010 nebo velmi dobrodružná cesta Finskem